Některé věci zapomínáme, skutečně je zapomínáme; je mylné předpokládat, že se ve svatyni paměti uchovává vše některé události, a dokonce většina z nich, jsou vymazány, nezůstane po nich ani stopa, ve výsledku jako by nikdy ani nebyly.

str. 22

…totiž jak zdánlivě zcela ohraná podívaná na oceán tříštící se o písek člověka oslňovala a naplňovala.

str. 32

Strašně mě rozplakalo, když mi došlo, že právě schopnost neomezeného odevzdání rozkoši a extázi jsem já v sobě měl ze všeho nejraději, přičemž svou inteligencí, důvtipem a humorem jsem pouze pohrdal.

str. 53

Bral jsem věci tak, jak jsou: člověk je živočišný druh vivinutý z jiných živočišných druhů trýznivým a strastiplným evolučním procesem; zkládá se z hmoty rozdělené do orgánů, po smrti se orgány rozloží, přemění se v jednodušší molekuly; nezbude žádná stopa po činnosti mozku, po myšlení ani po čemkoli, co by mohlo být připodobnitelné jakémusi duchu anebo duši. Můj ateismus byl tak zásadní, tak radikální, že jsem dokonce nikdy nedokázal tyhle věci brát vážně.

str. 185

…ksicht jsem měl ustaraný, strohý, poznamenaný životními zkušenostmi, zodpovědností, zármutky; rozhodně jsem nevypadal jako někdo, kdo by se mohl bavit; byl jsem odepsaný.

str. 225

…rodíme se v podstatě už sami, žijeme sami a umíráme sami.

str. 297 (kdo?)

„Verdict: watching Lost all these years was a waste of time. Turns out it was just a soap opera, not an intellectual sci-fi thriller.

http://twitter.com/joehewitt/status/14599896231

„…vcházím do obývacího pokoje a jsem v šoku z toho, jak náhražkový život vedu. Hifi věž (to je náhražka), televize (rozhodně náhražka), knížky, zážitky z druhé ruky, přinejmenším v porovnání s jízdou po úzké, prašné cestě kolem jezera, pod větvemi stromů…“

Philip K. Dick:VALIS, str. 116

Jinak zatím nejméně čtivá Dickova kniha – jeho hlavně teologické úvahy naroubované na jakýs takýs děj s hlavním schizofrenním hrdinou jménem Horselover Fat, autorovým alter egem.  Nicméně, jako téměř vždy, opět pátrá po definici reality, stejně tak jako po jejím původu.

„The talking and the fucking go hand in hand, Hank.“

Californication s01e08

str. 150:

„Smyslem života je žít, vzdorovat smrti, možná i odporovat entropii.“

str. 151:

„Vidíme vesmír takový, jaký je, otče Damiene, každá holá pravda je však krutá. Právě my, kteří věříme v život a ceníme si ho nade vše, víme, že jakmile zemřeme, nebude nic, jenom věčná prázdnota, temnota, neexistence. Lidskému žití chybí záměr, je bez poezie, beze smyslu…Vesmír je odsouzen k zániku, je pomíjivý, bezcitný.“

George R. R. Martin: Ve znamení kříže a draka
Locus – to nejlepší z fantasy a science fiction

str. 12-13:

„Popravdě řečeno vás však nic nemůže zachránit před stále častějšími chvílemi, kdy vás pocity naprosté samoty, univerzální prázdnoty a tušení bolestného a definitivního krachu vaší existence vrhají do stavu skutečného utrpení.
A přitom se vám stále nechce umřít.“

str. 49:

„Žil jsem tak málo, že mám tendenci si myslet, že nikdy nezemřu; zdá se být neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň prázdný a krátký. Dny líně plynou, aniž za sebou zanechají stopu či vzpomínku; až jednou naráz přestanou.“

str. 58:

„Kouření cigaret se stalo jedinou skutečně svobodnou součástí mé existence. Jedinou činností, ke které se bezvýhradně hlásím, za kterou si z celé své duše stojím. Mým jediným projektem.“

str. 109 – 110:

„Kromě toho už je příliš pozdě. Sexuální neúspěchy, které jsi, Rafaeli, od dětství poznal, frustrace, která tě provází od tvých třinácti let, to vše v tobě zanechá nesmazatelnou stopu…Navždy zůstaneš ochuzený o mladistvé lásky, které jsi nepoznal. Ta rána v tobě je už hluboká; a bude stále horší. Strašná a nemilosrdná hořkost ti zatopí srdce.“

Blížil se rozchod, visel ve vzduchu, a nikdo nic neříkal. A důvod byl stejný, tedy že jsme došli nejdál, kam jsme mohli, a už nebylo kam pokračovat. Proto všechno končí, řekl bych, kapely, přátelství, manželství, všechno. Večírky, svatby, cokoli.“

Nick Hornby: Dlouhá cesta dolů

Mladí jsou dneska prostě takoví, nemám pravdu? Vidí příliš mnoho happyendů. Každý konec musí být šťastný, s úsměvem, slzou a zamáváním. Všichni musí dostat ponaučení, najít lásku, pochopit, kde udělali chybu, objevit radosti monogamie, otcovství, úcty k rodičům nebo života jako takového. Za mých časů se lidé na konci filmů stříleli, protože zjistili, že život je bezcenný, skličující, brutální a krátky.“

Nick Hornby: Dlouhá cesta dolů

Žít bez četby je nebezpečné, musíte si vystačit se životem, a to může vést k riskování.“

Michel Houellebecq: Platforma

„Lidé se mylně domnívají, že dříve či později se něco musí stát. To je hluboký omyl. Život může být docela dobře zároveň krátký i prázdný.“

Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole

„…přirozeným duševním stavem fotbalového fandy je hořké, zhrzené zklamání, a to bez ohledu na skóre.“

Nick Hornby: Fotbalová horečka

A poslední, který se zejména hodí vzhledem k právě probíhající zimě:

„…To byli Horácové, duchové hor, a říkali, že když si nedáme zelenou,utrhne se lavina.“

Lou Fanánek Hagen: Tak to bylo, tak to je

Za prvé, abych byl in.

Za druhé bych zde rád uchovával výpisky ze stále občasnější četby. Třeba se k něčemu jednou díky poznámkám vrátím, nebo najdu, co už jsem úspěšně zapomněl.  A nebo si konečně koupím televizi a na čtení se vykašlu. Možná.

Za třetí, mám bordel v odkazech na weby. Většinu věcí jsem schopen znovu dohledat, ale některé se hledají hůř a něco jsem podruhé nenašel vůbec.  Navíc pořád všechno hledat znova unavuje. 

No a za čtvrté sem možná dám občas nějakou fotku. Snad.

Takže sem nikdo nechoďte, moc souvislých vět už tady nenajdete.
Jo, a byla řídká.