Nic Pizzolatto – Galveston

Duben 24, 2016

Ve mně uvnitř skučely starý naděje jak strašidelní psi, starý zklamání a zášť, a sralo mě, že mi právě tohle ráno dotírají na paty a že mě celý ty léta honěj.

str. 53

Reklamy

David Brin – Existence

Duben 24, 2016

A hypochondři času se dál pozorují v nejasném, rorschachovském Nostradamově zrcadle.

str. 22

Celých 99 procent historie strávili lidé v kmenech nebo vesničkách, kde znali každou tvář. Cizinec, který se objevil jen jednou za čas, vyvolával úžas a strach. Za život jste potkali jenom pár tisíc lidí…

str. 65

Michel Houellebecq – Platforma

Listopad 20, 2012

Spatřil jsem opět otce přibitého k posteli, sraženého náhlou depresí – strašlivou u tak aktivního člověka; jeho přátelé horolezci stáli v rozpacích kolem něho, bezmocní proti tomu zlu. Jednou mi vysvětlil, že tolik sportuje proto, aby se otupil, nemusel myslet. Podařilo se mu to: byl jsem přesvědčený, že se mu podařilo životem proplout bez jediného skutečného zamyšlení nad lidským údělem.

str. 57

Subkultura a styl

Listopad 18, 2012

„Například Sniffin Glue, první a nejrozšířenější fanzin, zřejmě přinesl vůbec nejgeniálnější příspěvek subkulturní ideologie – konečné prohlášení punkové filozofie „udělej si sám“ – schéma ukazující tři různé pozice prstů na hmatníku kytary s popisky: ‚Toto je jeden akord, tady jsou dva další, teď jdi a založ skupinu.'“

Dick Hebdige – Subkultura a styl, str. 169

 

Michel Houellebecq – Možnost ostrova

Duben 30, 2011

Některé věci zapomínáme, skutečně je zapomínáme; je mylné předpokládat, že se ve svatyni paměti uchovává vše některé události, a dokonce většina z nich, jsou vymazány, nezůstane po nich ani stopa, ve výsledku jako by nikdy ani nebyly.

str. 22

…totiž jak zdánlivě zcela ohraná podívaná na oceán tříštící se o písek člověka oslňovala a naplňovala.

str. 32

Strašně mě rozplakalo, když mi došlo, že právě schopnost neomezeného odevzdání rozkoši a extázi jsem já v sobě měl ze všeho nejraději, přičemž svou inteligencí, důvtipem a humorem jsem pouze pohrdal.

str. 53

Bral jsem věci tak, jak jsou: člověk je živočišný druh vivinutý z jiných živočišných druhů trýznivým a strastiplným evolučním procesem; zkládá se z hmoty rozdělené do orgánů, po smrti se orgány rozloží, přemění se v jednodušší molekuly; nezbude žádná stopa po činnosti mozku, po myšlení ani po čemkoli, co by mohlo být připodobnitelné jakémusi duchu anebo duši. Můj ateismus byl tak zásadní, tak radikální, že jsem dokonce nikdy nedokázal tyhle věci brát vážně.

str. 185

…ksicht jsem měl ustaraný, strohý, poznamenaný životními zkušenostmi, zodpovědností, zármutky; rozhodně jsem nevypadal jako někdo, kdo by se mohl bavit; byl jsem odepsaný.

str. 225

…rodíme se v podstatě už sami, žijeme sami a umíráme sami.

str. 297 (kdo?)

Lost

Květen 28, 2010

„Verdict: watching Lost all these years was a waste of time. Turns out it was just a soap opera, not an intellectual sci-fi thriller.

http://twitter.com/joehewitt/status/14599896231

VALIS

Duben 25, 2010

„…vcházím do obývacího pokoje a jsem v šoku z toho, jak náhražkový život vedu. Hifi věž (to je náhražka), televize (rozhodně náhražka), knížky, zážitky z druhé ruky, přinejmenším v porovnání s jízdou po úzké, prašné cestě kolem jezera, pod větvemi stromů…“

Philip K. Dick:VALIS, str. 116

Jinak zatím nejméně čtivá Dickova kniha – jeho hlavně teologické úvahy naroubované na jakýs takýs děj s hlavním schizofrenním hrdinou jménem Horselover Fat, autorovým alter egem.  Nicméně, jako téměř vždy, opět pátrá po definici reality, stejně tak jako po jejím původu.

Californication

Říjen 31, 2009

„The talking and the fucking go hand in hand, Hank.“

Californication s01e08

Ve znamení kříže a draka

Květen 25, 2009

Znovu, tentokrát v Locus – to nejlepší z fantasy a science fiction

str. 150:

„Smyslem života je žít, vzdorovat smrti, možná i odporovat entropii.“

str. 151:

„Vidíme vesmír takový, jaký je, otče Damiene, každá holá pravda je však krutá. Právě my, kteří věříme v život a ceníme si ho nade vše, víme, že jakmile zemřeme, nebude nic, jenom věčná prázdnota, temnota, neexistence. Lidskému žití chybí záměr, je bez poezie, beze smyslu…Vesmír je odsouzen k zániku, je pomíjivý, bezcitný.“

George R. R. Martin: Ve znamení kříže a draka
Locus – to nejlepší z fantasy a science fiction

Výňatky z Rozšíření bitevního pole

Březen 28, 2009

Náhodně nalezeny ve skříni. Zapsáno pravděpodobně během druhého čtení, někdy v roce 2008.

str. 12-13:

„Popravdě řečeno vás však nic nemůže zachránit před stále častějšími chvílemi, kdy vás pocity naprosté samoty, univerzální prázdnoty a tušení bolestného a definitivního krachu vaší existence vrhají do stavu skutečného utrpení.
A přitom se vám stále nechce umřít.“

str. 49:

„Žil jsem tak málo, že mám tendenci si myslet, že nikdy nezemřu; zdá se být neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň prázdný a krátký. Dny líně plynou, aniž za sebou zanechají stopu či vzpomínku; až jednou naráz přestanou.“

str. 58:

„Kouření cigaret se stalo jedinou skutečně svobodnou součástí mé existence. Jedinou činností, ke které se bezvýhradně hlásím, za kterou si z celé své duše stojím. Mým jediným projektem.“

str. 109 – 110:

„Kromě toho už je příliš pozdě. Sexuální neúspěchy, které jsi, Rafaeli, od dětství poznal, frustrace, která tě provází od tvých třinácti let, to vše v tobě zanechá nesmazatelnou stopu…Navždy zůstaneš ochuzený o mladistvé lásky, které jsi nepoznal. Ta rána v tobě je už hluboká; a bude stále horší. Strašná a nemilosrdná hořkost ti zatopí srdce.“