Archive for the ‘literatura’ Category

Nic Pizzolatto – Galveston

Duben 24, 2016

Ve mně uvnitř skučely starý naděje jak strašidelní psi, starý zklamání a zášť, a sralo mě, že mi právě tohle ráno dotírají na paty a že mě celý ty léta honěj.

str. 53

VALIS

Duben 25, 2010

„…vcházím do obývacího pokoje a jsem v šoku z toho, jak náhražkový život vedu. Hifi věž (to je náhražka), televize (rozhodně náhražka), knížky, zážitky z druhé ruky, přinejmenším v porovnání s jízdou po úzké, prašné cestě kolem jezera, pod větvemi stromů…“

Philip K. Dick:VALIS, str. 116

Jinak zatím nejméně čtivá Dickova kniha – jeho hlavně teologické úvahy naroubované na jakýs takýs děj s hlavním schizofrenním hrdinou jménem Horselover Fat, autorovým alter egem.  Nicméně, jako téměř vždy, opět pátrá po definici reality, stejně tak jako po jejím původu.

Ve znamení kříže a draka

Květen 25, 2009

Znovu, tentokrát v Locus – to nejlepší z fantasy a science fiction

str. 150:

„Smyslem života je žít, vzdorovat smrti, možná i odporovat entropii.“

str. 151:

„Vidíme vesmír takový, jaký je, otče Damiene, každá holá pravda je však krutá. Právě my, kteří věříme v život a ceníme si ho nade vše, víme, že jakmile zemřeme, nebude nic, jenom věčná prázdnota, temnota, neexistence. Lidskému žití chybí záměr, je bez poezie, beze smyslu…Vesmír je odsouzen k zániku, je pomíjivý, bezcitný.“

George R. R. Martin: Ve znamení kříže a draka
Locus – to nejlepší z fantasy a science fiction

Výňatky z Rozšíření bitevního pole

Březen 28, 2009

Náhodně nalezeny ve skříni. Zapsáno pravděpodobně během druhého čtení, někdy v roce 2008.

str. 12-13:

„Popravdě řečeno vás však nic nemůže zachránit před stále častějšími chvílemi, kdy vás pocity naprosté samoty, univerzální prázdnoty a tušení bolestného a definitivního krachu vaší existence vrhají do stavu skutečného utrpení.
A přitom se vám stále nechce umřít.“

str. 49:

„Žil jsem tak málo, že mám tendenci si myslet, že nikdy nezemřu; zdá se být neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň prázdný a krátký. Dny líně plynou, aniž za sebou zanechají stopu či vzpomínku; až jednou naráz přestanou.“

str. 58:

„Kouření cigaret se stalo jedinou skutečně svobodnou součástí mé existence. Jedinou činností, ke které se bezvýhradně hlásím, za kterou si z celé své duše stojím. Mým jediným projektem.“

str. 109 – 110:

„Kromě toho už je příliš pozdě. Sexuální neúspěchy, které jsi, Rafaeli, od dětství poznal, frustrace, která tě provází od tvých třinácti let, to vše v tobě zanechá nesmazatelnou stopu…Navždy zůstaneš ochuzený o mladistvé lásky, které jsi nepoznal. Ta rána v tobě je už hluboká; a bude stále horší. Strašná a nemilosrdná hořkost ti zatopí srdce.“

Hornby

Březen 14, 2009

Blížil se rozchod, visel ve vzduchu, a nikdo nic neříkal. A důvod byl stejný, tedy že jsme došli nejdál, kam jsme mohli, a už nebylo kam pokračovat. Proto všechno končí, řekl bych, kapely, přátelství, manželství, všechno. Večírky, svatby, cokoli.“

Nick Hornby: Dlouhá cesta dolů

 

 

Mladí jsou dneska prostě takoví, nemám pravdu? Vidí příliš mnoho happyendů. Každý konec musí být šťastný, s úsměvem, slzou a zamáváním. Všichni musí dostat ponaučení, najít lásku, pochopit, kde udělali chybu, objevit radosti monogamie, otcovství, úcty k rodičům nebo života jako takového. Za mých časů se lidé na konci filmů stříleli, protože zjistili, že život je bezcenný, skličující, brutální a krátky.“

Nick Hornby: Dlouhá cesta dolů

Další Hulibrk

Leden 31, 2009

Žít bez četby je nebezpečné, musíte si vystačit se životem, a to může vést k riskování.“

Michel Houellebecq: Platforma

Aktuální citáty

Leden 9, 2008

„Lidé se mylně domnívají, že dříve či později se něco musí stát. To je hluboký omyl. Život může být docela dobře zároveň krátký i prázdný.“

Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole

 

„…přirozeným duševním stavem fotbalového fandy je hořké, zhrzené zklamání, a to bez ohledu na skóre.“

Nick Hornby: Fotbalová horečka

 

A poslední, který se zejména hodí vzhledem k právě probíhající zimě:

„…To byli Horácové, duchové hor, a říkali, že když si nedáme zelenou,utrhne se lavina.“

Lou Fanánek Hagen: Tak to bylo, tak to je