Archive for the ‘Uncategorized’ Category

David Brin – Existence

Duben 24, 2016

A hypochondři času se dál pozorují v nejasném, rorschachovském Nostradamově zrcadle.

str. 22

Celých 99 procent historie strávili lidé v kmenech nebo vesničkách, kde znali každou tvář. Cizinec, který se objevil jen jednou za čas, vyvolával úžas a strach. Za život jste potkali jenom pár tisíc lidí…

str. 65

Michel Houellebecq – Platforma

Listopad 20, 2012

Spatřil jsem opět otce přibitého k posteli, sraženého náhlou depresí – strašlivou u tak aktivního člověka; jeho přátelé horolezci stáli v rozpacích kolem něho, bezmocní proti tomu zlu. Jednou mi vysvětlil, že tolik sportuje proto, aby se otupil, nemusel myslet. Podařilo se mu to: byl jsem přesvědčený, že se mu podařilo životem proplout bez jediného skutečného zamyšlení nad lidským údělem.

str. 57

Subkultura a styl

Listopad 18, 2012

„Například Sniffin Glue, první a nejrozšířenější fanzin, zřejmě přinesl vůbec nejgeniálnější příspěvek subkulturní ideologie – konečné prohlášení punkové filozofie „udělej si sám“ – schéma ukazující tři různé pozice prstů na hmatníku kytary s popisky: ‚Toto je jeden akord, tady jsou dva další, teď jdi a založ skupinu.'“

Dick Hebdige – Subkultura a styl, str. 169

 

Michel Houellebecq – Možnost ostrova

Duben 30, 2011

Některé věci zapomínáme, skutečně je zapomínáme; je mylné předpokládat, že se ve svatyni paměti uchovává vše některé události, a dokonce většina z nich, jsou vymazány, nezůstane po nich ani stopa, ve výsledku jako by nikdy ani nebyly.

str. 22

…totiž jak zdánlivě zcela ohraná podívaná na oceán tříštící se o písek člověka oslňovala a naplňovala.

str. 32

Strašně mě rozplakalo, když mi došlo, že právě schopnost neomezeného odevzdání rozkoši a extázi jsem já v sobě měl ze všeho nejraději, přičemž svou inteligencí, důvtipem a humorem jsem pouze pohrdal.

str. 53

Bral jsem věci tak, jak jsou: člověk je živočišný druh vivinutý z jiných živočišných druhů trýznivým a strastiplným evolučním procesem; zkládá se z hmoty rozdělené do orgánů, po smrti se orgány rozloží, přemění se v jednodušší molekuly; nezbude žádná stopa po činnosti mozku, po myšlení ani po čemkoli, co by mohlo být připodobnitelné jakémusi duchu anebo duši. Můj ateismus byl tak zásadní, tak radikální, že jsem dokonce nikdy nedokázal tyhle věci brát vážně.

str. 185

…ksicht jsem měl ustaraný, strohý, poznamenaný životními zkušenostmi, zodpovědností, zármutky; rozhodně jsem nevypadal jako někdo, kdo by se mohl bavit; byl jsem odepsaný.

str. 225

…rodíme se v podstatě už sami, žijeme sami a umíráme sami.

str. 297 (kdo?)